Motivační management: „Co navrhuješ?“

Jako šéfové jsme rádi, když se věci hýbou, lidé naplňují cíle a poslání organizace. A rád bych vám, spíše připomněl, než představil, jednu drobnou věc, která se nám osvědčuje, aby se dohodnuté skutečně stalo. Je až podezřele jednoduchá – co si kdo vymyslí, to spíše udělá.

Jen si přiznejme, jak někdy vystupujeme jako chrabří rytíři, kteří všechno znají a umí, dokáží odpovědět na každou otázku, všechno vyřeší. Jak se to někdy od nás, jako vedoucích, očekává a, upřímně řečeno, nás i hřeje u srdce.

Ale zkusme se občas zastavit a udělat to jinak. Občas si zkusme malý experiment. Když už budeme mít na jazyku přesné zadání pro svého pracovníka – co má udělat, jak to má udělat a do kdy – dejme si zpátečku. A jen řekněme, proč je něco třeba a nechme na pracovníkovi, ať navrhne, jak to udělat, případně s kým a do kdy.

Třeba chcete připravit občerstvení na slavnostní poradu týmu. Pracovníkovi sdělte, proč potřebujete na poradu občerstvení a kdy porada bude a ostatní nechte na něm. Tedy zeptejte se ho, co navrhuje, jak to udělat? A podporujte jej v jeho návrzích, občas doplňte a nechte na něm rozhodnutí o řešení, které uskuteční.

A pozorujte, co se bude dít.

A co bývá nejtěžší? Myslíte, že nikdo nic nenavrhne? To ne, spíše nás překvapí, že i lidé, od kterých bychom to nečekali, přijdou s návrhem. Nejtěžší bývá ustát, že to není přesně podle nás. Ano, podpora samostatnosti našich lidí je více o nás samotných než o nich.

Berte tyto postřehy jako zamyšlení, jako výzvu k experimentům. Berte to jako možnost rozšířit svou radost z vlastní schopnosti a jedinečnosti o to, že máme radost z úspěchu a rozkvětu lidí kolem sebe, nejen v týmu.

Podpora autonomie našich lidí je jeden z několika důležitých momentů pro podporu jejich vnitřní motivace. K tomuto tématu vám doporučuji audio/knihu od Daniela Pinka: Pohon.